Jak napsat závěť pro partnera, když nejste svoji?

Krátká odpověď: stačí jedna stránka, kterou celou napíšete vlastní rukou, uvedete datum a podepíšete. Nesezdaný partner po vás ze zákona zpravidla nedědí, závětí to změníte (§ 1494). Aby ale opravdu fungovala, musí mít správnou formu, nesmí jí svědčit partner a musí počítat s povinným dílem vašich dětí.

Tři formy závěti: kterou zvolit?

Závěť je rozhodnutí, kdo po vás bude dědit. Kdykoli ji můžete změnit nebo zrušit (§ 1494). Zákon chce, aby byla písemná (§ 1532), a nabízí tři praktické cesty:

• Celá vlastní rukou. Celý text napíšete ručně a ručně podepíšete (§ 1533). Je to nejjednodušší a zdarma. Hodí se pro přehledné situace: jeden byt, úspory, žádné spory v rodině.
• Se dvěma svědky. Text může být napsaný na počítači. Musíte ho ale vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky, kteří jsou u toho současně, výslovně prohlásit, že je to vaše poslední vůle (§ 1534).
• U notáře. Notář závěť sepíše jako veřejnou listinu a uloží ji. Je to nejbezpečnější cesta, když máte děti, větší majetek nebo čekáte, že by se rodina mohla o dědictví přít.

„Tohle je asi nejdůležitější kapitola celé příručky. Ne proto, že by byla nejtěžší – je jednoduchá." – z příručky Na psí knížku, kapitola Dědictví a závěť

Vzor závěti: co v ní musí být

Závěť pro partnera nemusí být dlouhá. Kostra je pořád stejná:

1. Kdo závěť píše. Vaše jméno, datum narození a adresa, ať nikdo nepochybuje, čí vůle to je.
2. Komu majetek zůstavujete. Partnera popište stejně přesně: jméno, datum narození, adresa. „Moje přítelkyně Jana" může u soudu vyvolat zbytečné otázky.
3. Co mu zůstavujete. Celý majetek, jeho část (třeba polovinu), nebo jen konkrétní věc, například auto. Konkrétní věc se v závěti zřizuje jako takzvaný odkaz (§ 1594).
4. Datum. Den, měsíc i rok. Když není jasné, kdy závěť vznikla, a existuje víc závětí, které si odporují, je neplatná (§ 1494 odst. 1).
5. Váš vlastnoruční podpis. Vždy, u všech forem.

Závěť je osobní rozhodnutí jednoho člověka. Když chcete, aby po sobě dědili oba, napište každý svou vlastní.

Pět chyb, kvůli kterým závěť partnerovi nepomůže

1. Vytištěný text jen s podpisem

Častý omyl: závěť napíšete na počítači, vytisknete a podepíšete. Jako závěť psaná vlastní rukou to neobstojí, protože ta musí být celá ručně (§ 1533). Vytištěná závěť platí jen tehdy, když ji podepíšete před dvěma svědky a prohlásíte, že je to vaše poslední vůle (§ 1534).

2. Partner jako svědek

Kdo v závěti něco dostává, nemůže jí svědčit. Nesmí ani lidé jemu blízcí, ani jeho zaměstnanec (§ 1540). Prakticky: partner vám svědka dělat nemůže a jeho rodiče nebo sourozenci také ne. Pozvěte třeba kolegy nebo přátele, kteří v závěti nic nedostávají.

3. Chybí datum

„Psáno v létě" nestačí. Napište den, měsíc a rok. Hlavně když budete závěť později měnit, datum rozhoduje, která verze platí.

4. Zapomenutý povinný díl dětí

Když máte děti, nemůžete partnerovi platně odkázat úplně všechno. Dětem náleží povinný díl: nezletilým aspoň tři čtvrtiny toho, co by dostaly bez závěti, zletilým aspoň čtvrtina (§ 1643). Jak se to počítá, ukazujeme na příkladu v článku Nepominutelný dědic a povinný díl.

5. Závěť, kterou nikdo nenajde

Nejlepší závěť je k ničemu, když leží v šuplíku, o kterém nikdo neví. Bezpečné je nechat ji uložit u notáře, viz níže.

Kam závěť uložit

Nejbezpečnější je uložit závěť u notáře, ideálně do Evidence právních jednání pro případ smrti. Tam ji najde notář, který bude vést dědické řízení. Ať je uložená kdekoli, řekněte partnerovi, kde ji najde.

Závěť, nebo dědická smlouva?

Závěť má jednu slabinu: můžete ji kdykoli sami změnit, takže partner se na ni nemůže stoprocentně spolehnout. Pevnější je dědická smlouva. Uzavíráte ji s partnerem a jednostranně ji zrušit nejde (§ 1582, § 1590). Sepisuje ji notář a čtvrtina majetku musí zůstat volná, o té můžete rozhodnout závětí (§ 1585). Hodí se pro páry, které spolu dlouhodobě budují majetek.

Časté otázky

Tento článek je vzdělávací materiál a vychází z doslovného znění zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zejména § 1475, 1494, 1532 až 1540, 1582 až 1590, 1594 a 1643), a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (§ 4a). Poskytuje obecné informace; nenahrazuje individuální právní poradenství ani služby advokáta či notáře ve vaší situaci.